Můj stín
Text: David Růžička

Sedí stín na stinné pláži
V stinném plášti koupacím
Sedí plný vin bez viny
Vinně, v křesle skládacím
……sedí stín…

Sedí stinný, stinně k palmě
V stínu palem nečekán
V dálku mlh, svým mlžným duchem
Mlžně v časech zadumán
….sedí stín…

Stinný, plný vin, bez viny, vinný….

Ptačí sliby
Text: Karel David

Někdy stačí
sliby ptačí

když se v očích
kdyby zračí

někdy Stačí
Stačí Sliby

Někdy Stačí
Stačí Kdyby

v dálce ptáci
mizí v mracích
mám co slíbí
nepoztrácím

vždy víc vadí
rady hadí

mám co ptáci
ptáci v očích přislíbí
v dálce v mracích
neuletí pryč s nimi

vždy víc vadí vadí rady
vždycky zradí rady hadí

Někdy
stačí
sliby
ptačí

když se
v očích
kdyby
zračí/span>

Někdy stačí
co se zračí

co se zračí
zračí v očích

V dálce ptáci ptačí sliby
mizí v mracích je tu kdyby
mám co slíbí co se z očí
nepoztrácí z očí zračí

V noci odmykám křídla dveří
Dovnitř vchází noc a já vcházím ven
Do tmy otvírám křídla a věřím

Že letím letím letím s nimi
Mizím v mracích tak jak slíbí
Letím letím letím s nimi
Mizím v mracích jak ty sliby

Někdy stačí
sliby ptačí

když se v očích
kdyby zračí

Někdy stačí
co se zračí

co se zračí
zračí v očích

Tanec
Text: Karel David

Já vím
Ten vír
Když hrá hudba nás v tanci zvedá
Já vím
Když zní
Když hrá nic než tančit se nedá dál

Už léta
Takhle vzlétám
Léta
S tebou létám

Léta
Vzlétám
Léta
Létám

Co mám
Všechno co mám
Splývá ve šmouhách se pryč točí
Co znám
Všechno co znám
Je pár jeden pár už jen očí pár

Už léta
vzlétám
Léta
Létám

Podléhám
Se splétám
Odlétám
S tebou Létám

Náš sál
Náš sál
Až sál zhasne do ticha skončí
Náš sál
V něm dál
V něm dál ve tmě potichu kroužím dál

Tma a tíha
Co svírá
Mě svírá
Že sotva dýchám

A jak se stmívá
V tichu zbývá
Zbývá
Už jen tíha

V ní zní
Zní nám
Zní píseň co potichu zpívám
V ní zní
Zní dál
Zní píseň já potichu zpívám dál

Já vím
Ten vír
Když hrá hudba nás v tanci zvedá
Já vím
Když zní
Má píseň dál já s tebou létám dál.

Laj la laj…
Text: Dorota Barová

Złota jesień przyszła, tańczę boso w tych czerwonych liściach,
światło słońce zmienia, głośno śpiewam w swoich długich cieniach…..laj la laj…

Kolorowe liście rzucam, łapie, chowam do kieszeni,
już, już prawie krzyczę, że ja być nie mogę bez jesieni…..laj la laj….

Światło słońce zmienia, głośno śpiewam w swoich długich cieniach……laj la laj…

A dalej nic…
Text: Dorota Barová

Na brzegu w piasku gorącym sama tak stoję,
serce powoli zmienia rytm.
Na twarzy uśmiech z wiatrem po chwili spotkał się,
i razem tańczą wokół mnie…
a dalej nic
przestrzeń pusta
jak twoje usta,
znów tichy świt
w twoich oczach
śpi…
Kołysząc się zanurzam się głębiej, jak słup stoję,
z solą na wargach śnie.
Słucham jak morskie fale powtarzają stale
swoją starą pieśń…
a dalej nic
przestrzeń pusta
jak twoje usta,
znów tichy świt
w twoich oczach
śpi…

Dobra noc
Text: Dorota Barová

Z wiatrem leć, z rzeką płyń
jaki sens mają sny?
Kiedy ty boisz się
tamtych dni, puścić się.

Z oczami tak wpatrzona w drzwi
z nadzieją, że wrócisz,
z myślą, że tak nie stanie się
życzę ci dobrej nocy.

Chciałeś żyć każdy dzień,
żeby był tak jak ten,
który chcesz przeżyć znów,
jeszcze raz, jeszcze raz.

Holka
Text: Karel David

Vát vát
Začne vát

Z fotky se dívá
Malá holka
Kdo ji vůbec
Zná

Proč se mračí
Špulí ústa
Proč má v očích stín

Kdo je ta dívka
Z fotky kouká
Míč tak pevně objímá

Co ji straší
Že nechce zůstat
Dnes už dobře vím

Kdo je ta holka
Z fotky kouká
Za velkým míčem
Schovaná

V řece klečí
Z vlasů svítí
Z vlny kapek tříšť

Vát že začne vát vát
V dálce zmizí
Už ji nepozná vát zdá se cizí
V dálce jak tečka zmizí
Už ji nepozná vát
V dálce zdá se cizí

Včera z fotky
Ten míč vypad
A já zmatená

Jako tehdy
jen se dívám
Jak kutálí se dál

Zas po vlnách
V dálce mizí
S větrem letí pryč

Ztracený tak
Jako kdysi
Velký krásný míč

Vzpomínám jak
V proudu mizí
Marně břehem utíkám

Ztracený tak
Jak já kdysi
Ztracený jako
já

Ten míč už dál nehledám
Dobře vím
Že zpátky mě nezavolá
Nikdo zpátky mě nezavolá
Jménem mým
To jméno znám už jen já
Tu holku znám už jen já
Jménem pravým
To jméno znám už jen já
To jméno znám už jen já
Jenom já
Tu holku znám už jen já

Kdyby myšlenky mohly mluvit
Text: Dorota Barová

Kdyby myšlenky mohly mluvit,
možná by utekly jenom zkusit
ta slova tajná přestat dusit.

Svobodu vyřčenou najít zpět,
přesvědčit se, kde lepší je svět.

Kdyby myšlenky měly soucit,
řekly by všechno, nebo jen polovic?
Vrátí se zpět v mé hlavě brouzdat víc?

Svobodu vyřčenou najít zpět,
přesvědčit se, kde lepší je svět.

Kdyby myšlenky měly vůli,
chtěly by jít dál, nebo zůstat v půli
kousavých vět s cukrem a solí?

Svobodu vyřčenou najít zpět,
přesvědčit se, kde lepší je svět.